Down by the river

Tenhle starší článek je o mém zranění, kdyby si někdo chtěl počíst.

Všechno to začalo sobotu 8.2.2014 pádem na lyžích. Jela jsem poslední jízdu, nezvládla situaci, spadla a pocítila křupnutí v koleni. Načež jsem se nemohla zvednout, protože ta bolest byla hrozná.
Na pohotovosti mi udělali rentgen a prý to přetrhané vazy nejsou, nejspíš něco s meniskem.
Dali mi ortézu a ahoj za týden. Za týden už jsem nějak fungovala, spíš si na to zvykla. Jenže nohu jsem natáhnout ani pokrčit nemohla. Tudíž jsme domluvili operaci - určitě to je meniskus.

Ve středu 26.2.2014 jsem absolvovala operaci a zjistilo se, že mám přetrhané přední vazy v koleni a že ten úraz nemám z lyží, ale že je o dost starší. Pěkně nepříjemné vám povím. Po dvou dnech mě pustili konečně domů a já se hrozně moc snažím. Potřebuju cvičit a to s nemocnou nožkou logicky nejde. Pokud to nepůjde, budu muset na plastiku vazů.

Takže co tím chci říct? Chtěla bych si zapsat tohle období, zapisovat pokroky a nějak se posunout díky těmto událostem dál. Nikomu bych tohle nepřála, ale uvědomila jsem si díky tomu pár věcí - třeba že neustále něco řešit je zbytečné a vyčerpávající. Tohle období je pro mě nejtěžší v životě, děje se toho hrozně moc, ale věřím, že to zvládnu.

Teď si vzpomeňte na všechny věci, které pro vás moc znamenají a poděkujte za ně.

Děkujte každý den a neřešte malichernosti.

Já dnes děkuju za lidi kolem, kteří mi pomáhají a jsou tu pro mě.

nožička po operaci